Dřevěná lávka

Místo: Kynšperk nad Ohří, Nádražní ulice

Stav památky: funkční, udržovaná

Původně spojovala centrum města s nádražím nekrytá dřevěná lávka přes řeku Ohři. Ta však měla malou nosnost a navíc ji často poškozovala rozvodněná řeka. Proto byla v roce 1923 nahrazena železobetonovou konstrukcí o délce 130 metrů, na severní straně opatřenou mýtným domkem od firmy Pittel a Brausewetter z Karlových Varů. V objektu byly pod mýtným domkem situovány veřejné záchodky. Mostovka střední části byla nesena dvěma armovanými oblouky, čtyři krajní pole byla tvořena jednoduchými trámy s náběhy. Na konci druhé světové války byla střední část lávky zničena ustupujícími německými vojsky, stejně jako nedaleký silniční most. Zachovala se jen krajní pole lávky a dva 2,5 metru vysoké betonové pilíře.

V období těsně po válce byl přechod přes řeku nahrazen přívozem a následně i provizorním dřevěným přechodem, postaveným s pomocí vojska. Tato jednoduchá lávka byla zničena při povodních v roce 1950, a proto byla na původních betonových pilířích postavena krytá dřevěná lávka dlouhá 63 metry. Její nosná příhradová konstrukce je tvořena horními a dolními čtyřnásobnými pásy, zdvojenými sloupy a šikmým zavětrováním. Krov příhrady má pět krokví, pod nimiž je sestaven vodorovný ondřejský kříž. V portálech lávky stojí dvě dvojice sloupů, kryté šikmým bedněním. Lávka má na každé straně třináct okenních otvorů se skosenými rohy, které uprostřed dělí svislý trámek.

Kynšperská lávka je nejdelším dřevěným můstkem této konstrukce (tedy podepřený pouze na koncích dvěma pilíři) v České republice, delší je jen českokrumlovská rechle, která je však podepřena dvěma krajními a čtyřmi dalšími kamennými pilíři.

Zdroje

Beran, L. et al.: Industriální topografie, Karlovarský kraj, Praha 2011

Hlušičková, H. et al.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl, Praha 2002

Vlasák, V., Vlasáková, E.: Dějiny města Kynšperku nad Ohří, Praha 2002

Zdroje obrázků

Historické snímky – archiv E. Fréharové, Kynšperk nad Ohří

Současné foto – E. Fréharová