Kamenolom a štěrkovna

Místo: obec Hory,  jihovýchodní okraj obce, naproti čp. 32

Stav památky: původní zásobníky na štěrky, nepoužívané

Vrch Roh (něm. Hornberg), jenž je přírodní dominantou obce Hory, lákal již naše mezolitické předky. Pozůstatky dávné těžební činnosti po sobě zanechali v okolí Hor i jejich následníci z mladších období historie. Dnešní tvar vrcholu Rohu však byl vytvořen mnohem později, v 19. a 20. století. Zemědělci, kteří byli vlastníky pozemků na Rohu, začali čedič z vrchu těžit již na počátku 19. století. Říšská silnice z Karlových Varů do Lokte, jež byla dokončena v roce 1839, byla vystavěna právě z čediče z této lokality.

Ve druhé polovině 19. století byla na západní straně vrchu postavena nová elektrická štěrkovna firmy Maier a Co. Roku 1911 převzal štěrkovnu Karl Martin, správce karlovarských Alžbětiných Lázní. O dva roky později vybudovali dva sedláci, Haberzettl a Stifl, na severním okraji vrchu další štěrkovnu. Ve 20. století, v období mezi válkami, se drobní podnikatelé spojili do jedné firmy, která ve štěrkovně zavedla třísměnný provoz a zajistila tak obživu několika místním rodinám. V té době byla štěrkovna jednou z největších v regionu. Po skončení druhé světové války převzal štěrkovnu Okresní národní výbor v Karlových Varech. Na zdevastovaném Rohu byla v roce 1953 opět povolena drtírna štěrku, v níž podnik Československé státní silnice Karlovy Vary zajišťoval materiál pro opravy poničených silnic, ale i pro stavby nových, např. pro stavbu silnice z Chodova do Vintířova.

Štěrku bylo stále nedostatek a tak v roce 1957 bylo schváleno vybudování nové drtírny o kapacitě 100 000 tun/rok. Kompletní vybavení drtírny stálo 1 970 000 korun. V letech 1958 – 1960 byl lom ještě rozšířen, a aby provozovna mohla pracovat na dvě směny, bylo sem denně přiváženo 30 vězňů na práci. V roce 1959 byla k lomu postavena silnice, po níž se štěrk vozil na stavby silnic ze Sokolova do Chebu, ze Sokolova do Habartova, z Chlumu sv. Maří do Bukovan.

Po ukončení těžby se z areálu štěrkovny stal sklad stavebních materiálů, v současnosti (r. 2014) jsou majitelem pozemku Karlovarské minerální vody a.s. Pozůstatky čedičových „varhan“ jsou však na vrchu dodnes patrné.

Zdroj

Jáchymovský, V., Obec Hory, Královské Poříčí 2007

Zdroj obrázků

zpracovatel