Místo: Sokolov, Chebská čp. 200
Stav památky: areál je pronajímán soukromým firmám
Elektrárnu na východním okraji Sokolova vystavěla společnost „Dolové a průmyslové závody, dříve Johan David Starck“ v roce 1907. Počátky elektrárny sahají však již do roku 1886, kdy bylo instalováno osvětlovací dynamo pro osvětlení nakládací lampy a dolu Boghead. V roce 1903 bylo instalováno větší dynamo o výkonu 20 koňských sil a roku 1907, který je považován za rok založení elektrárny, byla postavena chladicí věž a turbogenerátor o výkonu 500 kW. Ten zásoboval položeným kabelem o napětí 2000 V Důl Nová Anežka. Ke čtyřem stávajícím kotlům přibyly další čtyři, každý z kotlů měl výhřevnost 155 m2. Tyto kombinované kotle byly vyhřívány z ohniště a také kouřovými plyny. Roku 1909 byl instalován druhý parní turbogenerátor s výkonem 1000 kW a další chladicí věž. Energie již bylo dostatek nejen pro elektrifikaci čerpání důlních vod, ale i pro zavedení elektřiny ve Falknově (dnešní Sokolov), Dolním Rychnově a Tisové. Po těchto prvních třech obcích následovaly požadavky na elektrifikaci i z mnoha dalších obcí. Na tento požadavek společnost zareagovala osazením třetího turbogenerátoru a třetí chladicí věže.
Získání dalšího velkého odběratele, Rotavských strojíren, si vyžádalo další zvýšení výkonu elektrárny navýšením počtu kotlů na deset. V roce 1916 byl vystavěn komín o výšce 70 m, s horním průměrem 2,8 m, trafo v Dolních Nivách a v kotelně byl instalován první strmotrubný kotel a automatické zauhlování. Dalšími významnými odběrateli byly rudné doly v Krásně, textilní továrna v Libavském Údolí i vzdálenější zákazníci, jako železárny a přádelna v Nejdku, rudné doly v Abertamech a Blatné. Další elektrifikace rozsáhlého území si vyžádala nové zvýšení výkonu elektrárny: byl osazen druhý strmotrubný kotel a další dvě trafa. Začalo se připojovat ze západu Chebsko, ze severu Oloví a jeho sklárny.
V roce 1923 se začalo stavět další vedení jižním směrem na Březovou a Kamenici., následovaly kynšperské doly, přestože kynšperská briketárna měla svoji elektrárnu. V roce 1926 došlo k významné změně – elektrárna dostala své vlastní vedení a přestala podléhat dolu Luitpold (Antonín), pokračovalo se v budování dalších vedení, v turbínové hale se instalovala jeřábová dráha, odstavily se dva slabší turbogenerátory (výkon 500 a 1000 kW) a osadil se nový o výkonu 10 000 kW. Zlikvidovaly se staré kotle z roku 1907 a starší a nahradily je dva moderní strmotrubé kotle s kaskádovými rošty o výhřevné ploše po 400 m2.
Rekonstrukce elektrárny byla dokončena v roce 1931 vybudováním úpravny vod s laboratoří, instalací dalšího strmotrubného kotle, rozšířením velína a rozvodny, instalací nového spínacího zařízení a stavbou druhého a třetího komína. Roku 1936 byly přistavěny kanceláře a dílny. V roce 1936 byla elektrárna vybavena třemi turbogenerátory o celkovém výkonu 18 900 kW, devíti velkými transformátory, pěti strmotrubnými a dvěma starými kotli. Společnost elektrifikovala všechny obce okresu Falknov, okolí Skalné na Chebsku, Kraslice, okolí Teplé, Krásno, Loket, částečně Nejdek a okolí. Po válce převzala elektrárnu společnost Mostecko-sokolovské elektrárny, později ČEZ. Výroba elektřiny probíhala v sokolovské elektrárně až do roku 1968.
Zdroj
Jiskra, J: Z historie hornictví v obci Dolní a Horní Rychnov, Dolní Rychnov 2000
Zdroje obrázků
Státní oblastní archiv v Plzni, archiv Sokolov, inv. č. 213, dostupné z http://www.portafontium.de/iipimage/30840166
současné foto: zpracovatel
Lázeňská 114
357 41 Královské Poříčí
IČO: 70948755
Názory vyjádřené v tomto dokumentu jsou názory Mikroregionu Sokolov-východ a v žádném případě nemohou být chápány jako oficiální názory Evropské unie.
Mikroregion Sokolov-východ využívá podporu činnosti manažerů mikroregionů Karlovarského kraje (POV, 4. dotační titul).