Rotavské železárny a strojírny

Místo: Rotava, Kraslická, Nejdecká ulice

Stav památky: strojírna modernizována, v provozu na adrese Rotava, Nejdecká 183

Existence hamru na tyčové železo je v Rotavě doložena již v roce 1616. V roce 1627 přešla Rotava spolu s celým jindřichovickým panstvím do majetku Nosticů. Po stavbě vysoké pece kolem roku 1657 (později přemístěné do Šindelové) se v hamrech začalo s výrobou plechu kováním, později se plechy pocínovávaly v nové cínovně. Třetí hamr na plech byl zprovozněn roku 1777. V první polovině 19. století vyráběly rotavské hamry z tyčoviny a kujného železa plechy. Zkujňování surového železa probíhalo ve výhních, od roku 1870 v pudlovacích pecích. Hamry začaly postupně zanikat.

Roku 1861 byla postavena válcovna s hrubou tratí na tyčové železo, střední tratí, dvěma stolicemi na jemný plech a cínovnou. Vytápění ohřívacích pecí bylo zajišťováno plynem z hnědého uhlí. Roku 1869 byl vodní pohon strojů nahrazen výkonnějším parním pohonem. V té době byla zprovozněna nová vysoká pec, později dvě kuplovny k výrobě litiny a nová pocínovna. V letech 1878 - 1880 byla postavena nová válcovna jemných plechů, v roce 1886 byla zahájena výroba pozinkovaných plechů.

Začátkem 70. let 19. století zaměstnávala železárna asi 200 pracovníků, kteří zde vyrobili za rok 600 tun plechu, 300 tun tyčoviny a 300 tun litiny. V roce 1889 se firma začala rozvíjet, prvním krokem byla stavba velké siemens-martinské pece o obsahu 6 tun, o čtyři roky později druhé pece na 8 tun. Produktivita se výrazně zvýšila – v roce 1895 železárna vyrobila 8 914 tun oceli, o pět let později již 14 633 tun. V roce 1890 byl závod propojen s železnicí vlečkou o délce 4 km.

Další rozšiřování výroby proběhlo na přelomu 19. a 20. století, kdy byla postavena nová válcovna ploštin, další dvě siemens-martinské pece, byla zrekonstruována válcovna plechů a rovněž válcovna tyčových profilů. Výrobky byly dodávány na domácí trh, i exportovány do Švýcarska, Rumunska a Srbska.

Roku 1909 byla firma přeměněna za účasti vídeňských bank na akciovou společnost Železárny Rotava – Nejdek, do níž byla začleněna i železárna C. T. Petzold z Nejdku. Nové vedení zmodernizovalo výrobní zařízení, aby zvýšilo konkurenceschopnost podniku. Roku 1922 bylo sídlo firmy přemístěno z Vídně do Rotavy. V době hospodářské krize na přelomu 20. a 30. let byla výroba postupně zcela ukončena, pracovníci byli přemístěni do jiných závodů společnosti. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava ovládly železářské závody v Rotavě a Nejdku říšskoněmecké firmy. Staré budovy byly zlikvidovány a nově vybudovaný závod se stal válečným dodavatelem muničního materiálu. Zároveň probíhala zkušební výroba dělových hlavní odstředivým litím. V ocelárně byly obnoveny siemens-martinské pece, v provozu byla slévárna litiny, lisovna granátů a strojírenská výroba. V průběhu války v závodech pracovali váleční zajatci.

Po válce a znárodnění byl závod začleněn do Škodových závodů, které zahájily jeho likvidaci odvozem zařízení a demontováním objektů či využíváním některých objektů pro zcela odlišnou výrobu. Roku 1959 byl založen nový závod Rotava jako součást Škodových podniků. Závod byl tvořen slévárnou oceli, elektrickou obloukovou pecí, indukční středofrekvenční pecí, hrubovnou odlitků a modelárnou.

Strojírenská část zahrnovala obrobnu, kovárnu, svařovnu, zpracování plechů, montážní oddělení, nářaďovnu, sklady a pomocná oddělení. Hlavním výrobním programem byla zařízení pro úpravny uhlí a rud, dopravní zařízení, konzolové jeřáby, zařízení pro zauhlování a odstruskování tepelných elektráren.

Provoz slévárny byl ukončen v roce 1963. O čtyři roky později se rozšířila výroba zařízení pro válcovny a zároveň zařízení pro stavebnictví, především pro panelárny. V roce 1975 byla zahájena výroba gumárenských lisů, ostatní produkce se snižovala.

Začátkem 90. let se firma rozdělila na dva podniky – strojírenský provoz Rotas strojírny, s. r. o., a metalurgický podnik Slévárna Rotava, který však brzy zanikl. Výrobní program firmy Rotas strojírny tvoří v současnosti (r. 2014) zejména produkce vulkanizačních lisů a zakázková výroba.

Zdroje:

Hlušičková, H. et al.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III. díl, Praha 2003

Zdroj obrázků

http://www.rotas-strojirny.cz/index78b2.html?nid=10783&lid=cs&oid=2501590