Vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Projekty > SHIFT-X > Průmyslové památky Sokolovska > Přádelna bratří Lenků

Přádelna bratří Lenků

Přádelna bratří Lenků

Místo: Libavské Údolí čp. 1, 44

Stav památky: po přestavbách, v části probíhá výroba, některé objekty jsou opuštěné

Jan David Lenk přišel se svými syny Franzem a Ferdinandem do Čech ze saského Lengenfeldu v roce 1826.  Podnikání zahájili v Kynšperku nad Ohří, kde byl dostatek kvalifikovaných sil, a začali podnikat v předení bavlny faktorským způsobem*). V roce 1830 vystavěli ve městě dům č. 328, kam umístili výrobu bavlněné příze s úmyslem jejího rozšíření o tkalcovnu. Tomuto plánu však zabránil nedostatek vody, neboť budova stála na kopci, daleko od řeky Ohře. Výrobu tedy přemístili ve 30. letech 19. století do blízkého údolí potoka Libava, nedaleko jeho ústí do řeky Ohře.  Vystavěli zde vodní nádrž s dostatečnou kapacitou a budovy výrobního areálu, kde umístili přádelnu, tkalcovnu, bělírnu a barvírnu. V roce 1839 se sem sami přestěhovali a zároveň zde vystavěli i obytné domy pro zaměstnance. Místo bylo pojmenováno Libavské Údolí. Roku 1844 byl podnik přeměněn na akciovou společnost, o čtrnáct let později byla zprovozněna mechanická tkalcovna. Dědicové zakladatelského rodu firmu v roce 1875 prodali Vídeňskému bankovnímu spolku, který podnik rozšířil a modernizoval. Po požáru v roce 1887 a následné obnově výroby byl provoz plně mechanizován.  Roku 1892 továrnu koupil za 135 000 zlatých Noë Stroß, podnikatel z Bělé pod Bezdězem. Jeho synové založili v roce 1906 akciovou společnost Spojených textilních továren. V následujících letech nechal ředitel firmy Sigmund Stroß vystavět ve svahu nad továrnou bytové domy.  Nejprve byly postaveny domy č. p. 45, 50, 54, 56, 58 a 60 nad továrnou, po nich následovala spodní řada domů č. p. 62 – 66, 69 a 72 – 74, která byla dokončena roku 1921. V té době byl ředitelem továrny Hans  Groak.

V roce 1923 se firma specializovala na jemné dámské šatovky z bavlny, umělého hedvábí, zefíru (jemná pletenina) a popelínu na pánské košile. Přádelna v té době dosahovala kapacity 30 000 vřeten, tkalcovna 725 stavů.

Kotelna závodu byla vytápěna uhlím, jež pocházelo z vlastního dolu (později lomu) František. Když jeho kapacita nepostačovala, byl v roce 1897 otevřen hlubinný důl Ludmila (později Ernest). Tento důl se nacházel při severovýchodním okraji města Kynšperk nad Ohří, uhlí z něj bylo dopravováno do továrny, vzdálené cca 1,5 km, lanovkou.

Továrnu tvořilo několik objektů.  Ke třípodlažní budově přádelny, jež byla po požáru v roce 1887 obnovena, přiléhá šedový sál**) a jednolodní skladiště.  Tkalcovna, která je situována západním směrem od přádelny, má podobné uspořádání. Šedový sál byl postaven před první světovou válkou ze železobetonu, stavbu provedla firma Pittel & Braussewetter ***) .

Po obsazení českého pohraničí byla továrna, jako majetek židovské rodiny, arizována a zapojena do válečné výroby. Po válce převzal továrnu stát a prvním národním správcem závodu učinil dr. Čejku. Na počátku roku 1946 byl závod vtělen do vytvořeného národního podniku „Československé textilní závody“, rozděleného podle typu vyráběného zboží do menších celků. Závod v Libavském Údolí byl začleněn do „Sdružení bavlnářských závodů Cotona“, po celostátní reorganizaci v roce 1949 se stal základním závodem přadláckého národního podniku Libava. Ve druhé polovině 50. let 20. století proběhla další strukturální změna podniku, po níž se továrna stala součástí národního podniku Krajka. Došlo ke stabilizaci situace a k postupné výměně stávajícího strojního zařízení za technologie pro pletařskou výrobu.

V roce 1968 byla zahájena první etapa čtyřleté přestavby a modernizace závodu, která zahrnovala výstavbu kotelny, úpravny vody, trafostanice, čistírny odpadních vod a vodojemu pro užitkovou vodu. Zdaleka viditelnou dominantou obce se stává 120 m vysoký komín energocentrály, vystavěné na místě dřívějšího Herrenhausu.

Druhá etapa modernizace závodu byla zahájena roku 1976 odstřelem starých objektů závodu (část přádelny, strojovna, kotelna a starý tovární komín), následovala rekonstrukce přádelny a skárny a celková výměna strojového parku. V továrně byly instalovány vyspělé technologie nakoupené v tehdejší Německé spolkové republice, ale i kvalitní bezvřetenové vypřádací stroje československé výroby. V roce 1980 dosahovala pletárna objemu výroby 8 200 000 m2 pletených syntetických záclon, 300 000 m2 pletené krajkoviny a 220 000 kg hadicového úpletu pro balení ovoce. Po ukončení druhé etapy přestavby a modernizace v roce 1981 patřil závod k největším výrobcům záclonového zboží v republice. V letech největšího rozmachu zaměstnával kolem 2 000 pracovníků.

V roce 1993 byl podnik privatizován a přešel do soukromého vlastnictví firmy Libatex, s. r. o. S následnou snižující se bytovou výstavbou v republice a poklesem poptávky po záclonách docházelo k postupnému útlumu výroby a propouštění nevyužitých zaměstnanců.  Závod byl následně pronajat několika firmám, zaměřeným na různé fáze výroby záclonového zboží, které provádějí jednotlivé výrobní operace pro mateřskou firmu se sídlem v SRN.

K zatím posledním úpravám objektu došlo v r. 1999, kdy byl závod plynofikován. V roce 2006 byla zlikvidována kotelna na uhlí, z níž zůstal zachován pouze komín, nyní sloužící jako vysílač pro mobilní operátory.

 

  Přádelna bratří Lenků 1.jpg               Přádelna bratří Lenků 4.jpg                      Přádelna bratří Lenků 5.jpg

                  Továrna na počátku 20. století                   Lanovka mezi dolem Ludmila u Kynšperka nad       První obytné domy, které nechal v Libavském
                                                                                               Ohří a továrnou v Libavském Údolí,                                Údolí vystavět Sigmund Stroß pro své
                                                                                              kam přepravovala uhlí pro potřeby závodu.                                             zaměstnance - stav v r.2015
                         

 

Přádelna bratří Lenků 2.jpg                 Přádelna bratří Lenků 3.jpg            

                                    Továrna v roce 2014                                 První budova (již neexistující), kde rodina Lenků
                                                                                                         zahájila textilní výrobu (v Kynšperku nad Ohří, č. 328)

 

 

*) Faktorský způsob výroby spočíval v domácké práci, organizované osobou tzv. faktora. Ten zajišťoval domácím pracovníkům přísun materiálu a odběr hotových výrobků.

**) Šedový sál je průmyslová, zpravidla přízemní stavba o takové velikosti podlahové plochy, která neumožňuje osvětlit výrobní halu denním světlem pouze okny v obvodových zdech. Proto je střecha takové haly řešena konstrukcí, tvořící v příčném řezu tvar pilových zubů, přičemž svislé stěny jsou proskleny a šikmé stěny jsou pokryty zpravidla plechem. Tak je možné shora zajistit osvětlení celé plochy sálu (anglicky „shed light“ – vnést světlo)

***) Tato stavební firma, založená v roce 1870, vsadila na přelomu 19. a 20. století na využívání betonu ve stavebnictví. Správnost tohoto rozhodnutí potvrzuje fakt, že dnes patří Pittel a Brausewetter k nejstarším rodinným firmám v Rakousku.

 

Zdroje:

Beran, L. et al.: Industriální topografie, Karlovarský kraj, Praha 2011

Vlasák, V., Vlasáková, E.: Dějiny města Kynšperku nad Ohří, Praha 2002

Bobčík, J., Kuthan st., J.: Libavské Údolí – Kolová - Historie a současnost, Libavské Údolí 2001

 

Zdroj obrázků

Historické snímky: archiv E. Fréharové a R. Truhláře

Současné snímky: letecký snímek – oficiální webové stránky obce se souhlasem obce

                                 foto obytných domů  - zpracovatel