Vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Projekty > SHIFT-X > Průmyslové památky Sokolovska > Spolek pro chemickou a hutní výrobu

Spolek pro chemickou a hutní výrobu

 

Spolek pro chemickou a hutní výrobu

Místo: Sokolov, Tovární  čp. 2093

Stav památky: po přestavbách, výroba stále probíhá

Stavba továrny byla zahájena v listopadu 1916, tedy v době, kdy Rakousko-uherská monarchie potřebovala pro válečné účely dostatek kyseliny dusičné k výrobě výbušnin. Impuls ke stavbě továrny v tehdejším Falknově dalo ministerstvo války, zároveň stavbu z velké části i financovalo. Již v květnu 1918 se v novém závodu začal pomocí Frank-Carova procesu vyrábět potřebný kyanid vápenatý (dusíkaté vápno), který se převážel do K. und k. Pulverfabrik v rakouském Blumau, kde se z něj vyráběla kyselina dusičná. V té době sídlilo vedení chemických závodů, akciové společnosti Spolek pro chemickou a hutní výrobu, ve Vídni.

Zpočátku závod tvořila karbidová pec, pec na dusíkaté vápno, elektrárna, centrální sklad, čerpací stanice, úpravna surového materiálu a vrátnice. Expedice byla zajišťována vlečkou napojenou na Buštěhradskou dráhu (viz samostatný text o vlečce, jako jedné ze zajímavostí Buštěhradské dráhy). K firmě patřil i důl Jiří, jenž zásoboval továrnu uhlím pomocí lanovky, která vedla z dolu do třídírny u sokolovského nádraží a odtud do areálu podniku.  Kapacita výroby představovala 25 000 tun karbidu a 105 000 MWh elektřiny. Po válce se výroba soustředila na výrobu karbidu pro svícení. Roku 1925 postavila firma Pittel & Brausewetter*) novou elektrárnu, která byla v roce 1941 rozšířena firmou   Wayss & Freytag. Mezi lety 1927 a 1935 přibyla plnírna kyslíku, výroba dissous plynu, boraxu, perboritanu sodného, ferosilicia, kyseliny mravenčí, peroxidu vodíku, chlorečnanů, ferochromu a kyseliny šťavelové. V roce 1938 továrnu získávají dva noví majitelé, IG Farbenindustrie AG z Frankfurtu nad Mohanem a Chemische Fabrik von Hayden z Radebeulu (dnešní čtvrť Drážďan) a pojmenovávají ji Chemische Werke Aussig – Falkenau GmbH. Za války v podniku pracují především váleční zajatci a totálně nasazení, postupně dochází k útlumu výroby.

V období mezi světovými válkami firma vystavěla obytné domy pro zaměstnance. Nejprve to byla v roce 1918 vila pro ředitele v ulici K. H. Borovského čp. 606, následovala menší vila pro nového ředitele v r. 1921 v téže ulici čp. 619 a roku 1928 byly postaveny tři obytné domy pro mistry v Tovární ulici čp. 1029 – 1033. Podobné tři domy (jen přízemní) a další dva bytové domy pro 11 a pro 12 rodin stály na protější straně ulice, ale ty dnes již neexistují. Dalších 25 domků pro zaměstnance bylo postaveno v Mičurinově ulici.

Dne 7. května 1945 továrnu převzala americká armáda a 12. května ji předala do českých rukou. Prozatímním správcem Spolku pro chemickou a hutní výrobu se stal od 1.6.1945 dr. Antonín Srb. Od června do prosince 1945 byla kapacita závodu využita z 30% - vyráběla se elektřina, karbid vápníku a technické plyny. Výrobu provázely potíže – nedostatek surovin, nebyly k dispozici české kvalifikované síly a pro pracovníky, které se podařilo získat, nebylo k dispozici bydlení. Část obytných domů byla vybombardovaná, zbylé byly obsazeny americkou armádou a uprchlíky z východu. Produkce se postupně rozšiřovala: Od července do září byly využity zbylé zásoby surovin pro výrobu forrochromu, od července se vyráběl peroxid vodíku, od října borax a od prosince chlorečnan draselný. Na konci roku 1945 pracovalo v továrně 170 českých zaměstnanců, závod se stal součástí Spolku pro chemickou a hutní výrobu Praha, v březnu 1946 byl přetvořen na národní podnik Spolek pro chemickou a hutní výrobu. K 1. 7. 1949 byly zřízeny Chemické závody Sokolov, jež byly v roce 1965 začleněny do nově vytvořeného trustu Unichem Pardubice. Od roku 1949 se areál rozšířil a v 60.  a 70. letech postupně také rekonstruoval. Díky novým technologickým postupům se zlepšovalo životní prostředí a efektivněji se využívaly energie.

Nová éra firmy nastala v roce 1969, kdyby bylo rozhodnuto o výstavbě poloprovozu akrylátových disperzí. Výroba byla zahájena již následujícího roku, kdy se v provizorních podmínkách vyrobilo 486 tun disperzí. V roce 1972 činil objem výroby díky novému reaktoru již 2500 tun. V dalších letech bránila rychlejšímu růstu produkce skutečnost, že suroviny se musely draze dovážet. Zájem trhu o vyráběnou surovinu inicioval v 80. letech 20. století další výstavbu a modernizaci technologií pro výrobu kyseliny akrylové, ale také etylakrylátu a metylakrylátu. Počátkem 90. let byly postupně odstavovány historické výroby a byla zahájena třetí etapa akrylového programu – zdvojení výroby kyseliny akrylové a jejích esterů, později se přidala i výroba disperzí. V roce 2015 činil objem výroby 62 000 tun kyseliny akrylové, 63 000 tun esterů kyseliny akrylové a 31 000 tun disperzí.

Po roce 1989 docházelo k častým změnám majitelů firmy, v současné době (r.2015) je majitelem Hexion a.s.

Kolorovaná pohlednice zachycuje továrnu v roce 1927, současný letecký snímek pochází z roku 2009.

         Spolek pro chemickou a hutní  1.jpgSpolek pro chemickou a hutní 2.jpg 

 

 

 

 

 

 

 

Zdroje:

Beran, L. et al.: Industriální topografie, Karlovarský kraj, Praha 2011

Kočí, P.: Bezmála jedno celé století o historii Hexion Specialty Chemicals, Sokolov 2010

Hexion a.s.

 

Zdroje obrázků:

Historická pohlednice: archiv Waltera Kämpfa

Letecký snímek: Hexion a.s.

 

 

*) Bližší informace o firmě jsou uvedeny u průmyslové památky Přádelna Lenk v Libavském Údolí.