Vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Projekty > SHIFT-X > Průmyslové památky Sokolovska > Vysoká pec

Vysoká pec

Místo: jižní okraj obce Šindelová v blízkosti silnice do Rotavy

Stav památky: zchátralý objekt po požáru

Železo se v Šindelové vyrábělo již na přelomu 16. a 17. století, jednalo se o tyčovinu a plech. V roce 1635 se zde již vyráběl pocínovaný plech s použitím cínu z Přebuzi. Ve 2. polovině 17. století přešly všechny hamry v Rotavě a Šindelové do rukou majitelů panství, rodu Nostitzů. V polovině 18. století byla zrušena vysoká pec v Rotavě a nahradila ji nová vysoká pec v Šindelové. Ta byla již v roce 1757 v provozu a koncem 18. století k ní přibyla ještě druhá pec.

Vedení celé správy zdejších železáren měl do roku 1792 na starost „šichtmistr“, měšťan a svobodný člověk, s pomocí několika „uhelných písařů“.  Od roku 1795 se titul správce změnil na „huťmistr“, od poloviny 19. století se ujalo označení „ředitel“.

Počátkem 19. století je vysoká pec popsána jako zařízení na dvojí oheň, tedy pokroková novinka umožňující nepřetržitý provoz. Výrobní program byl zaměřen na surové železo a litinu. V roce 1818 byla pec radikálně přestavěna. Konstrukce byla sestavena z kvádrů, spojených silnými železnými svorkami a traverzami. Její vnitřní průměr měl 1,7928 m (1 český sáh), vnitřní výška činila šest sáhů, tedy 10,757 m. V peci se mohlo tavit 7 407 kg materiálu. Za 24 hodin pec vyrobila přibližně 2,5 tuny surového železa nebo litiny. Vzduch byl do pece vháněn pomocí měchů opatřených tlakovými přístroji a excentrickými koly z litiny. V místě, kde vzduch proudil rourou do pece, byl regulátor vpouštěného vzduchu. Pec byla opatřena i přístrojem na vypouštění tavby z pece a bucharem na drcení čediče, který podporoval ve směsi s železitým pískem tavbu. Venku před pecí stál přístroj na výrobu „mytého“ železa metodou kování a mytí strusky. Toto „myté“ železo se prodávalo do Jáchymova pro potřeby tavíren stříbra. Vedle vysoké pece stála i slévárna, v níž se vyráběly železné reliéfy, busty, železná kamna, litinové plastiky a nářadí. Všechna zařízení, příslušející k peci, byla poháněna velkým vodním kolem s převody. V té době (počátek 19. století) zaměstnávaly železárny 400 lidí. V polovině 19. století patřily k železárnám v Šindelové následující provozy: vysoká pec se slévárnou a modelárnou, pět tyčových a další plechové válcovny, brusírna, pocínovna, stoupa a další pomocná zařízení. K železárnám náležely i byty úředníků, hospoda a dva mlýny.

Vysoká pec zanikla v důsledku hospodářské krize v 70. letech 19. století. Ostatní provozy však krizi překonaly. V roce 1909 byly začleněny do nově vzniklé akciové společnosti Eisenwerke A. G. Rothau-Neudeck. Během první světové války se v Šindelové vyráběl válečný materiál, jako např. nábojové pláště nebo plechovky na konzervy. Za velké hospodářské krize ve 30. letech zde výroba skončila a v provozu zůstala jen válcovna plechů. Za druhé světové války byla výroba obnovena pro válečné účely. Personálně byl provoz zajištěn z místního zajateckého tábora a také pomocí totálně nasazených dělníků z okupovaných zemí, také z Čech. Konečné zastavení výroby nastalo 16. 6. 1945.

Dnes připomíná dávnou železářskou tradici Šindelové notně zchátralá kulturní památka Vysoká pec a hamerní rybník „Teich“, který zajišťoval vodu pro pohon železářských zařízení.

Vysoká pec v r. 1900   Vysoká pec - nákres   Vysoká pec v r. 2015

Na obrázcích jsou zaměstnanci shromáždění při poslední tavbě ve vysoké peci v r. 1900, nákres pece a současný snímek (r. 2014).

 

Zdroj

Kotěšovec, V.: Pohledy do historie měst a obcí Kraslicka, Praha 2011

 

Zdroje obrázků

Kotěšovec, V.: Pohledy do historie měst a obcí Kraslicka, Praha 2011

archiv firmy Rotas strojírny, spol. s r.o.

současné foto: zpracovatel