Dlouhá stoka

Místo: katastr obcí Mariánské Lázně (Kladská - zdroj Dlouhé stoky), Prameny, Nová Ves, Krásno, Horní Slavkov (soutok se slavkovským potokem). 

Stav památky: úsek u Krásna zrekonstruován, kanál je postupně čištěn a opravován

Těžba rud v oblasti Horního Slavkova a Krásna vyžadovala stálý přítok vody pro pohon stoup, těžních a vodotěžných strojů. Do 14. století pro tyto účely postačovala voda Slavkovského a Seifertgrünského potoka, avšak s nárůstem těžby a také z důvodu suchých období se ukázala nutnost zajistit stálý zdroj tekoucí vody. Již koncem 14. století byl vybudován první umělý kanál, vyztužený kládami, jímž protékala voda říčky Róty od Králova kamene nad Kynžvartem kolem Pramenů ke Krásnu. Jeho konkrétní využití neznáme, ale v historických pramenech je doložen i další umělý příkop, s nímž byl výše zmíněný kanál propojen. Rozdělení vodního toku mezi oběma vodními díly bylo regulováno stavidlem.

Počátkem 16. století byla zahájena intenzivní těžba cínové rudy na Huberově pni, největším ložisku Slavkovského lesa. Stávající vodní zdroje již novým potřebám nepostačovaly, zvláště s ohledem na zavedení tzv. mokrého procesu při drcení rud. Dalším důvodem byla potřeba dopravovat do oblasti těžby dřevo, neboť v blízkém okolí Krásna a Horního Slavkova již byly jeho zásoby vyčerpány. Proto roku 1523 uzavřel Jan Pluh z Rabštejna smlouvu s klášterem v Teplé na využívání přepadových vod z bažin a rybníků na klášterních pozemcích v okolí Kynžvartu.

Zaměření terénu pro nový příkop provedl v roce 1530 měřič Hans Rossmeisler z Horního Slavkova, jenž při práci zřejmě využil část staršího vodního díla. Stavební práce začaly v roce 1531 a trvaly pět let. Výstavbu finančně podpořili nejen těžaři, ale i např. norimberští měšťané.  Toto vodní dílo, nazvané Flossgraben, jehož délka činila 24,2 km a šířka přibližně 2 m, přivádělo potřebnou vodu k pohonu důlních strojů z okolí Kladské, ležící nad Lázněmi Kynžvart.  Výškový rozdíl mezi počátkem a koncem stoky činil 223 m. Příkop byl po stranách obložen kmeny, v některých úsecích bylo kvůli průsakům i vyzděno dno. Koryto mělo lichoběžníkový tvar, průměrná hloubka se pohybovala kolem 1 m. Rozvod vody byl regulován stavidlem, instalovaným nad Krásnem. Ve druhé polovině 16. století se soustava neustále zdokonalovala, až dosáhla přes 30 km kanálů a 7 ha rybníků. Stoka měla 13 stavidel pro rozvody k dalším náhonům na trase a 35 mostů ze žulových kvádrů. Žili v ní raci a ryby. Kromě dolů poháněla její voda také 52 rudných mlýnů. Provoz a rozdělování vody se řídilo řádem, vydaným v roce 1533 Janem Pluhem z Rabštejna, po dokončení stoky v roce 1535 byl vydán nový řád. Údržbu zajišťovalo několik zaměstnanců, jejichž mzdy byly hrazeny těžaři a zpracovateli rud.

V roce 1601 byl vydán opět nový řád pro užívání stoky, zároveň byla v letech 1601 – 1608 provedena rozsáhlejší rekonstrukce. Posledních větších oprav se Dlouhá stoka dočkala na počátku 20. století, kdy byly přes příkop např. vybudovány betonové mosty.

S poklesem těžby cínu význam Dlouhé stoky klesal a její údržba byla zanedbávána. K největší devastaci díla došlo po II. světové válce, kdy se dostalo pod správu Státních statků. Rozrývání, zavážení stoky a přechody stád ji soustavně ničily, bez jakékoliv údržby či oprav. Stoka zarůstala náletovými dřevinami a travinami, kořeny velkých stromů narušovaly břehy.

K nápravě stavu začalo docházet až po roce 1989 díky úsilí místních občanů, zejména rodáka Hartwiga Rupperta a Nadace Georgia Agricoly. Koryto začalo být postupně čištěno a opravováno, zarostlé břehy jsou zbavovány náletů. Stoka je po celé trase průtočná, obslužná technická komunikace je částečně obnovena.

Zdroje

Beran, P. et al.: Královské horní město Horní Slavkov, Horní Slavkov 2001

Jiskra, J.: Těžba cínových rud v kontextu s horními právy a báňské památky ve Slavkovském lese

dostupné z http://slon.diamo.cz/hpvt/2001/sekce/tradice/08/SLAVKOV.htm  [ cit 2014-11-21] 

http://www.slavkovsky-les.cz/zajimava-mista-slavkovskeho-lesa/dlouha-stoka/[ cit 2014-11-21] 

Zdroj obrázků

zpracovatel