Vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Projekty > Průmyslové památky Sokolovska > Porcelánka Springer

Porcelánka Springer

Místo: Loket, Tovární čp. 190

Stav památky: opuštěný objekt

Porcelánka byla založena roku 1915 bratry Eugenem Karlem a Rudolfem Karlem Heidingerovými. Původně tvořil firmu areál staré porcelánky, do níž bratři začlenili získaný starý městský špitál. Ten stával na pravém břehu Ohře nedaleko vyústění Janského mostu a později ustoupil novým továrním budovám. Pálení výrobků bylo zahájeno v roce 1816 v malé peci, velká pec byla dostavěna o rok později. Díky kvalitní přípravě se majitelům podařilo vybudovat velmi moderní provoz. Materiál se připravoval ve mlýně u Ohře z důkladně plaveného kaolínu, výroba probíhala ve čtyřech budovách, pálilo se uhlím. Privilegium k výrobě porcelánu firma získala v roce 1818.

Výrobní budova  Správní budova porcelánky  Památkově chráněná kalcinační pec

Roku  1820 se továrna na nátlak z Vídně osamostatnila, v dalších letech se rozrostla o novou pec (1822), novou točírnu pouzder, sklad přežahlého zboží, plavírnu (1830) a také novou tovární budovu. Od roku 1828 se do chodu porcelánky zapojil i třetí bratr, mineralog Wilhelm Karl. V těchto letech produkce dosáhla vysoké úrovně, takže na výstavách v Praze a ve Vídni byla několikrát oceněna zlatými a stříbrnými medailemi. V roce 1936 byl do výroby zaveden černý měditisk, v dalších letech byl výrobní sortiment rozšířen o porcelánovou plastiku a tvary druhého rokoka.  Roku 1844 byly postaveny dvě nové pece na uhlí, avšak umělecká i technická úroveň výrobků klesala. Po smrti původních majitelů porcelánku převzal syn Rudolfa Karla, jenž továrnu postupně prodal vídeňským podnikatelům Maxi Springerovi a Ludwigu Oppenheimerovi.

Noví majitelé založili firmu Loketská společnost pro porcelánový a uhelný průmysl, od roku 1884 se stal jejím jediným majitelem Max Springer. Později společnost převzali jeho nástupci v akciové společnosti Springer & Co. Počátkem 20. století bylo ve firmě zaměstnáno téměř 900 zaměstnanců. Roku 1918 se porcelánka stala součástí nově založené společnosti Rakouský porcelánový průmysl v Karlových Varech (Oepiag), která se roku 1920 přejmenovala na Erster Porzellanindustrie-Aktiengesselschaft (Epiag).  Továrna se zaměřila na výrobu hotelového porcelánu a v období mezi válkami se stále rozšiřovala a modernizovala.

Roku 1945 byla firma zkonfiskována a stala se součástí národního podniku Starorolský porcelán, poději Karlovarský porcelán. Chátrající budovy způsobily roku 1974 vážnou havárii, až v 80. letech  byla hlavní budova přestavěna. Naproti zchátralé porcelánce v Tovární ulici čp. 200 stojí památkově chráněný původní objekt – kalcinační pec na pálení křemene z roku 1912, která se dochovala v podobě po přestavbě ve 20. letech 20. století (evidována NPÚ v Lokti).

 

Zdroje

L. Beran et al.: Industriální topografie, Karlovarský kraj, Praha 2011

Hlušičková, H. et al.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl, Praha 2002

 

Zdroje obrázků

http://www.mestonovesedlo.cz/fotografie/historie-mesta/ 

současnost: zpracovatel