Důl Vilém

Místo: Krásno, Cínová 408

Stav památky: těžba ukončena, na místě dolu je Hornické muzeum

Kulturní památka Důl Vilém vznikla v roce 1916 na území, které bylo proslulé těžbou cínových rud již od 15. století, rýžování cínu zde však probíhalo již od počátku osídlení této lokality.

Vzniku Dolu Vilém předcházela významná událost v roce 1868. Tehdy stát prodal veškerá těžební zařízení s příslušenstvím, oprávnění a hlavní cínové ložisko v regionu, Huberův peň, konsorciu, jehož hlavním zájmem bylo vše výhodně rozprodat. Následovaly rychlé změny majitelů, kteří měli rozličné zájmy, nikoliv však pravidelnou a dlouhodobou těžbu. Teprve na počátku 20. století se těžba rozběhla intenzivněji. Vedle cínu se těžil i wolfram a to byla surovina, o níž měl zájem zbrojní průmysl v průběhu 1. světové války, proto na jaře roku 1915 převzala závod vojenská správa.

Jejím prvním krokem bylo zřízení elektrické přípojky k závodu, jehož zařízení byla dosud poháněna převážně parou. V roce 1916 převzalo závod nově vzniklé říšskoněmecké konsorcium Krásensko-slavkovská důlní společnost (Schönfeld Schleggenwalder Bergbaugesselschaft), které dokončilo elektrifikaci důlních zařízení. Na podzim téhož roku byly zahájeny práce na nové šachtě Vilém, která byla v kruhovém průměru 4m vyhloubena do 110 m na Pluhovu štolu. Z Gellnavské hlavní a nadložní žíly těžilo na 400 osob v podzemí a 220 osob na povrchu smíšený koncentrát, obsahující wolfram, cín a měď.  Odvodňování bylo prováděno Pluhovou štolou. V průběhu 2. světové války byl Huberův peň již opuštěn a těžební aktivity probíhaly na Schnödově pni, jehož celkové zásoby byly odhadovány na 2,4 milionu tun.

Po skončení války převzaly důl Příbramské rudné doly n.p. a Západočeské rudné doly Dubí, které pokračovaly v těžbě. V 50. letech proběhly v revíru průzkumné práce, které však byly pro malou mocnost žil zastaveny. V roce 1959 byl jamou Vilém (v té době pod názvem Julius Ďuriš) těžen jen Schnödův peň. Jáma byla prohloubena až do 425 m. n. m. V 70. a 80. letech 20. století se těžilo již jen na jámě Huber a význam areálu Vilém začal klesat. Na konci 80. let již byly jeho objekty zbourány a důl byl přestavěn na větrací jámu. Těžba definitivně skončila 5. října 1995.

Zbývající objekty byly zachráněny prohlášením za technickou kulturní památku, postupně byly pod správou sokolovského muzea zpřístupněny veřejnosti jako součást Hornického muzea Krásno, které je pobočkou Muzea Sokolov.  Areál muzea tvoří původní zrekonstruované budovy vrátnice, trafostanice, jámová budova s těžní věží a strojovna s elektrickým těžebním strojem Siemens z roku 1947.

Zdroje

Beran, L. et al.: Industriální topografie, Karlovarský kraj, Praha 2011

Hlušičková, H. et al.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl, Praha 2002

Zdroje obrázků

Beran, P. et al.: 1000 let hornictví cínu ve Slavkovském lese, Sokolov 1996 (foto z roku 1920)

Současné foto: zpracovatel