Místo: obec Hory, jihovýchodní okraj obce, naproti čp. 32
Stav památky: původní zásobníky na štěrky, nepoužívané
Vrch Roh (něm. Hornberg), jenž je přírodní dominantou obce Hory, lákal již naše mezolitické předky. Pozůstatky dávné těžební činnosti po sobě zanechali v okolí Hor i jejich následníci z mladších období historie. Dnešní tvar vrcholu Rohu však byl vytvořen mnohem později, v 19. a 20. století. Zemědělci, kteří byli vlastníky pozemků na Rohu, začali čedič z vrchu těžit již na počátku 19. století. Říšská silnice z Karlových Varů do Lokte, jež byla dokončena v roce 1839, byla vystavěna právě z čediče z této lokality.
Ve druhé polovině 19. století byla na západní straně vrchu postavena nová elektrická štěrkovna firmy Maier a Co. Roku 1911 převzal štěrkovnu Karl Martin, správce karlovarských Alžbětiných Lázní. O dva roky později vybudovali dva sedláci, Haberzettl a Stifl, na severním okraji vrchu další štěrkovnu. Ve 20. století, v období mezi válkami, se drobní podnikatelé spojili do jedné firmy, která ve štěrkovně zavedla třísměnný provoz a zajistila tak obživu několika místním rodinám. V té době byla štěrkovna jednou z největších v regionu. Po skončení druhé světové války převzal štěrkovnu Okresní národní výbor v Karlových Varech. Na zdevastovaném Rohu byla v roce 1953 opět povolena drtírna štěrku, v níž podnik Československé státní silnice Karlovy Vary zajišťoval materiál pro opravy poničených silnic, ale i pro stavby nových, např. pro stavbu silnice z Chodova do Vintířova.
Štěrku bylo stále nedostatek a tak v roce 1957 bylo schváleno vybudování nové drtírny o kapacitě 100 000 tun/rok. Kompletní vybavení drtírny stálo 1 970 000 korun. V letech 1958 – 1960 byl lom ještě rozšířen, a aby provozovna mohla pracovat na dvě směny, bylo sem denně přiváženo 30 vězňů na práci. V roce 1959 byla k lomu postavena silnice, po níž se štěrk vozil na stavby silnic ze Sokolova do Chebu, ze Sokolova do Habartova, z Chlumu sv. Maří do Bukovan.
Po ukončení těžby se z areálu štěrkovny stal sklad stavebních materiálů, v současnosti (r. 2014) jsou majitelem pozemku Karlovarské minerální vody a.s. Pozůstatky čedičových „varhan“ jsou však na vrchu dodnes patrné.
Zdroj
Jáchymovský, V., Obec Hory, Královské Poříčí 2007
Zdroj obrázků
zpracovatel
Lázeňská 114
357 41 Královské Poříčí
IČO: 70948755
Názory vyjádřené v tomto dokumentu jsou názory Mikroregionu Sokolov-východ a v žádném případě nemohou být chápány jako oficiální názory Evropské unie.
Mikroregion Sokolov-východ využívá podporu činnosti manažerů mikroregionů Karlovarského kraje (POV, 4. dotační titul).